Kolem Křižanského sedla 16. 2. 2022

Svítilo sluníčko, dělat se nechtělo... Tak jsem se vydal hledat svoje oblíbené "pleso" nad Křižanským sedlem. Les je tam dost poničený, po cestě se téměř nedalo jít.  Ale mě to stejně bavilo lesem víc. Cíl cesty jsem našel, byl jsem tam podruhé v životě. Pořád krása. Pár desítek metrů vedle zničená cesta od těžby... Ale musím říci, že díky novým pasekám, vytěženým místům, se otvírají nové výhledy tam, kde nebyly... Fascinují mě, kromě přírody, i zbytky původních staveb, výhled z okna domu, který tam kdysi stál... Vždy obdivuji, jak  se na mrtvém dřevu rodí nový život. Kochám se sluncem a scénami, které vykouzlí.  Pokud někoho inspiruji, pokud se najde někdo, kdo vidí krásu tam, kde ji vidím i já, mám radost...U Matoušovy skály jsem nikdy nebyl. Řada lezců ji asi zná. Další dvě poblíž jsem si nechal na příště. A cesta na sedlo - těch snímků západu slunce z cesty mám mnohem víc, neomrzí. Pokud by někdo hledal moje "pleso", je to na mapce mezi Bukovkou a Malým Ještědem takové to čtvercové vybočení... Pár fotekl z výletu je zde. Pokud by někoho napadlo, že jsou fotky zpřeházené, tak ne. Jen když někdy fotím proti slunci, stáhnu si clonu a pak to vypadá jako navečer. Krásné dny. Milan Porš