Ve stopě prvního machnínského lyžaře XXXIX. ročník za námi...

Včerejší XXXIX. ročník akce Ve stopě prvního machnínského lyžaře je úspěšně za námi. Na začátku to vypadalo tragicky, ráno zavolal Franta, že je sice po materiální stránce připraven na 150%, ale fyzicky to nedá. Doprovodil nás k poště a odešel. Po našem "vystoupení" u voleb (nebylo to jednoduché, opakovali jsme nástupy atd., aby byl kameraman spokojen) se k nám přidal nejdříve Vojta, který kvůli výstrojové nekázni nechtěl před kameru, pak Jindra. A když přišel Jirka s paní, hned to vypadalo lépe. V Liberci, kde jsme od vlaku na bus téměř běželi, se přidal Honza se svou pivní čapkou. Na Výpřeži, kde je druhým rokem Tetřeví bouda o něčem jiném, než dříve, jsme rychle zaujali pozice ve stanu a posílili se před startem. Najednou telefon, ať počkáme... A za chvíli Franta "ve dveřích". Super. A do toho svatba. To snad ani nemusím komentovat, jiný kraj, jiný mrav. Každopádně jsme novomanželům popřáli štěstí. A pak už hurá do stopy! Některé úseky byly náročnější, obzvlášť na "tenkejch" a na ledu nebo rozvorané a umrzlé cestě to bylo náročné. Ale všichni přežili ve zdraví. tedy až na nos prezidenta, ale je třeba předem počítat i se ztrátami. Naštěstí na loukách nad Karlovem ztracení synové Franta s Karlem se také našli a do cíle dorazili. Trochu jsem se cestou bál, že se moje "lyžáky" dalšího ročníku nedočkají, ale myslím, že ještě chvíli vydrží. Ale přejezd luk, kde byl površek led nad sněhem, i bolel. Nejen boty. Pak už jen pivo, výborný buřt guláš a vyhodnocení akce. 

Tak snad ještě, že na Výpřeži, možná díky svatbě, prezident TJ PRAK zapomněl na tradiční projev. Tak byl na sedle Černé hory. Hlavně noví účastníci se museli dozvědět, jak to vlastně kdysi s těmi ski bylo, že do nás celou dobu cpou lži o nějakém Harrachovi a přitom, vše začalo v Machndorfu...

Pár fotek je zde.

Tak už se těšíme na příští ročník...