Výlet České Kamenice aneb Velikonoce na cestách II - 18. 4. 2020

Když jste doma o Velikonocích sám, mrskat se Vám nikoho nechce, co jiného zbývá, než vyrazit do přírody. Naplánoval jsem si okruh z České Kamenice. Začalo to nedáním přednosti kamionu, když jsem hledal začátek turistických cest. Že by varovný prst? Ale dopadlo to dobře, nějaké houkání mě nerozhodí. Hlavně že to nebylo skřípění plechů nebo rána...

V obci Líska jsem dlouho nepřemýšlel, dost dlouho jsem totiž cestou obdivoval suťová, tedy spíš kamenná pole na kopci naproti. Namířil jsem si to na Studenec. Na čedičové suti jsem sice kamzíky nepotkal, ale i tak nádhera. Pokud by se někdo vydal v mých šlépějích, doporučuji v rezervaci použít značenou turistickou cestu. V lese směrem na Jetřichovice to bylo zajímavé. Vpravo kůrovcem zničený smrkový les, ale stromy zatím "na stojáka", vlevo právě se krásně vybarvující bučiny... V obci zvané Studený bylo U Potoka (Studený potok) otevřeno. To byla radost! Fazole sice teplé až na druhý pokus, káva nic moc, pivo studené, od potoka táhlo, jediné místo na slunci zabral německý cyklista, ale člověku stačí ke štěstí někdy málo… Vedle bistra stojí školní kříž. Něco takového jsem ještě neviděl, význam jsem ani z tabulky moc nepochopil. Ale zajímavý je. Jen nechápu, proč vypadá podstatně jinak, než jiná boží muka…

Cesta Pavlíniným údolím dost dobrá, jen těch lidí hodně přibylo, do té doby téměř nula. V kraji asi móda chodit v lese bos. Hned dvě bosé krásné mladé dámy cestou možná měly být inspirací, ale nedal jsem se. Jen jsem nechápal, jak z toho údolí, kde byly místy úzké cesty, chtějí dostat všechno dřevo, které museli díky kůrovci pokácet. V druhé půlce možná, tam už byly vyjeté koleje od nějakých strojů, ale výš? Nevím… Cesta občas nic moc, teď tedy mám na mysli úsek, kdy musíte po dřevěných schodech, které mají nejlepší léta za sebou, vystoupat na římsu ve skále. Před tím ale ještě lávka – nelávka. Jinak ale musím uznat, že lesníci nechávají průchod volný, mezi pokácenými stromy a větvemi se dá projít.

Pak přišla veselá část cesty. Mobil, na kterém mám mapy, papírovou netahám, mi napsal, že vydrží, když ho přepnu do úsporného režimu, ještě asi 2,5 hodiny. Ale po té, co jsem došel k odbočce ke Grieselovu rybníku, se vypnul. Věděl jsem, že dál musím po zelené. Ale nedošlo mi, že zelená pokračuje jak vlevo, tak vpravo. Touha po občerstvení v bistru na koupališti znamenala, že jsem se chytl té nesprávné, tedy pravé strany. Navíc se mi značka ztratila. Tak jsem šel podle vody. Cestou necestou, když to nešlo podle vody, vylezl jsem na skálu. Když to nešlo jedním údolím, šel jsem druhým. A snažil jsem se točit doprava. Chyba. Poté, co jsem vylezl na hřeben strmou roklí, přišla odměna. Stádo laní se dvěma jeleny! Krása. Tedy nenechali mě kochat se dlouho, ale i tak. Následný sestup opět strmou strání mezi skalami, zpevněná cesta údolím, pak louky a civilizace. Zastávka busu. A překvapení. Byl jsem ve Všemilech. A najednou – přijíždí bus. Nejel do České Kamenice, ale Děčína. Ale přestup v Huntířově a za chvíli jsem vystupoval 50 m od auta v Kamenici. Že by srabácké zakončení? Možná, ale pěšky bych asi došel dost pozdě a po asfaltu nic moc. Stopovat bych mohl zkusit, ale… Prostě to tak mělo být a bylo. Pokud bych přišel na zastávku ve Všemilech o 5 minut déle, bylo by vše jinak. Takhle jsem poděkoval životu, že mi to tak krásně naplánoval a zařídil.

Pár fotek včetně mapek je zde. 

Všem krásné dny a šťastnou cestu. M. Porš