Z Trávníku do Trávníku 10. 7. 2022

Po už otravné práci na živém plotě (nekonečná, ale blbá píseň) jsem to v neděli odpoledne nevydržel a vyjel. Původně jsem chtěl jet dál, ale samotnému mi je líto jet 50 a více km, tak jsem si našel trasu blíž. Ještě mi chyběl kousek nedaleko Cvikova, abych měl ten kraj kompletně prošlapán, nechal jsem auto v Trávníku. Místní chalupy mě fascinují. A když vidím, jak citlivě je majitelé opravují, mám z toho radost. A nabídka k oslazení života - super… Vyhlídka od Knesplova kříže nezklame, teď k tomu dodávaly kouzlo zlověstné mraky. Cesta lesem plným borůvek nebyla chvílemi právě radostná, kůrovec sice otevřel nové výhledy, ale… Když jsem viděl ohromné kaluže a šířku vyjetých kolejí, byl jsem trochu zaskočen. A o kus dál ocelové kosti v lese. Nebyly to kosti, ale řetězy. Dva obrovské John Deery, o kus dál i český Zetor, se tu vyřádily do sytosti… Na Milštejnu jsem byl poprvé, těžil se zde materiál na mlýnské kameny. Srub neměl chybu. A radost vždy mám i z toho, když někde v přírodě potkám mladé lidi s malými dětmi, které nejsou rozmazlené a přírodu si užívají… Přehrada Naděje. Když jsme tam byli posledně s Karlem, šli jsme od přehrady po silnici. Chyba! Některé mostky tam v té době možná nebyly, ale cesta po červené stála za to. A vzhledem k tomu, že lahev s pitím zůstala doma, jsem měl velkou radost z Penzionu Pod Přehradou (tak to mají ve štítu) v části zvané Hamr. Voda a káva přišly vhod. Chaloupky v Naději nezklamou. Nezapomněl jsem odbočit k Reliéfu Krista. Možná se někdy podívám blíže ke křížové věži, ale asi je spíš pro horolezce. Pak už jen kostelík v Naději a hurá domů. Okruh nedlouhý, ale díky počasí (spadlo jen pár kapek), krásným a chvílemi hrozivým mrakům, měl výlet jinou atmosféru, než za krásného a slunečného počasí. Šťastnou cestu. M. Porš

Fotky jsou zde.